Šumperk 2011

S.M.A.D. – Žízeň po vzdělání
Dílna Šrámkova Písku – Setkání mladých amatérských divadelníků Šumperk 19. – 28. srpna 2011

Je to hrůza. Dílna v Šumperku probíhala v novodobé historii už posedmnácté. Vzhledem k tomu, že je přístupná účastníkům od 17 let věku, znamená to, že pokud někomu v době prvního ročníku byl jeden rok, mohl se letos účastnit již zcela legálně! Přesto se zdá, že čas pro dílnu neběží. Stále zůstává mladá ve své práci, divadle, účastnících, lektorech, organizátorech J.

Fakta 2011: 72 účastníků (z 92 přihlášených), 5 dílen, 5 lektorů, 2 organizátoři, 6 doplňkových programů, 8 dní práce, 5 ukázek, 5 čísel zpravodaje

Třída A – Shakespeare ve 168 hodinách – lektor Pavel Khek (divadelní režisér a pedagog) byl na dílně poprvé. S hrůzou v očích zjistil, že frekventanti mají tolik nápadů a jdou tak do hloubky, že to, co bylo naplánováno, se nedá absolutně stihnout. Přesto vzniká úžasné a působivé představení, které by se s klidem mohlo ucházet o účast na některé přehlídce. Frekventanti se kromě rozboru vybraných shakespearových her seznámili s nejrůznějšími podobami shakespearovského verše, se základní dramatickou situací a s hereckou přípravou na shakespearových postavách. V závěrečné prezentaci za pomoci perkusních nástrojů pak využili některé dialogy ze Snu noci svatojánské a z Romea a Julie.

Třída B – Platforma plochy (moderní loutkářské postupy) – lektor Peter Palik (slovenský loutkář, autor, dramaturg, režisér). Třída se zaměřila na využití moderních principů loutkového divadla (divadla předmětu, resp. tzv. objektového divadla), které se orientuje na animaci a základní postupy při práci se scénickým objektem. Peter byl zvědavý, co se mu z takovéhoto plochého tématu podaří vytěžit. Ale povedlo se. Čistá bílá plocha se pro frekventanty dílny stala partnerem, rekvizitou, scénickým prvkem i originálním výrazovým prostředkem. Objevili v ní formální i obsahový potenciál. Překvapivě se pro ně stala i nositelem významu, emoce a mezilidských vztahů.

Třída G – Closer – Na dotek / Bližšie od Teba – lektor Patrik Lančarič (slovenský div. a filmový režisér, pedagog). Práce v dílně byla volně inspirovaná divadelní hrou Patrika Marbera Closer. Na základě vlastních situací a osobních zkušeností frekventantů vzniklo autorské představení o intimní zpovědi člověka ztraceného v sobě i ve světě kolem něho. Centrem pozornosti měly být původně vztahy a jejich analýza v kontextu osobní zkušenosti. Nešlo o to inscenovat hru, ani žádný její fragment. Ani o vytvoření jakési terapeutické skupiny pro zlomená srdce.

Vzniklý ideový koncept pro divadelní hru předčil všechna očekávání lektora, ve kterém se projevil mimořádný intelektuální výkon celé třídy.

Třída H – Filmová dílna / Němá groteska – lektor Michal Hecht (mim, režisér a pedagog). Němá groteska rozesmávala diváky celého světa po desetiletí. Nikdo nepotřeboval mluvené slovo, a přesto všichni chápali, co jim chce autor sdělit. Poslední roky však počítačová multimédia převálcovala potřebu tohoto žánru. Dnešní mladá generace už němohry nevyhledává a ani Chaplinovi se nesměje. Právě proto nabídl lektor účastníkům grotesku již podruhé. Účastníci se seznámili se základy pantomimy, anatomií gagu, tvorbou příběhu a jejich použitím v kinematografii. Frekventanti pracovali naplno a nelitovali ani obětovat noci k dokonání díla. I přes mnohé technické problémy se v průběhu práce dotkli každé oblasti procesu realizace němé grotesky, od hledání nápadů, etudování, psaní scénáře, výběru hudby, zkoušení až po finální natočení, střih a projekci pro ostatní seminaristy. Vznikly tři filmečky, které jsou naprosto adekvátní časovým a technickým možnostem frekventantů.

Třída O – Bez smyslu všechno se počíná (pohybová dílna) – lektor třídy Ondřej Lipovský (herec, režisér, scénograf). Třída vycházela z knihy Lao-c‘: Tao te ťing (Kniha o tau a síle). Součástí dílny byly tréninky zaměřené na zcitlivění těla, na pohyb jako jednolitý, organický vjem. Inspirací pro závěrečnou ukázku se stala Tibetská povídka Stará píseň o Himaláji. Třída se natolik semkla kolem práce, že téměř celá pracuje s Ondřejem i dávno po dílně a chce v tom i do budoucna pokračovat.

Proč vlastně mladí lidé na S.M.A.D. stále jezdí? Neuvidí zde tolik představení, jako např. na Jiráskově Hronově, dílny a lektoři nejsou tak extravagantní, jako na některých typech festivalů, dokonce se nikdo nepostará ani o jejich stravování. ALE: Je to stále mladá platforma určená k setkávání a společné práci, k inspiraci mezi českými a slovenskými divadelníky, opravdu hodně času na (spolu)tvoření s lektory, které během roku těžko potkáte jinak než ve fofru a shonu. Je to mírná závist těm z ostatních tříd (nejlépe by bylo se naklonovat a stihnout účast ve všech), společný život s lidmi, které spojuje společný zájem, mladý a kreativní duch.

Frekventanti dílny jsou rozdílného věku a disponují rozdílnou divadelní zkušeností, ale při společné práci stále dokazují, že tvořivé a hravé myšlení, kreativita v rámci tématu, divadelní myšlení, ani hluboký ponor do spletitých myšlenek tématu jim není cizí.

S použitím materiálů dílny sepsal: Karel Tomas