Vyjádření poroty autorské soutěže Oříšky po Popelku 2023–2024

Porota soutěže Oříšky pro Popelku 2023–2024 hodnotila jedenáct textů od devíti autorů. Jména autorů porota neznala, soutěž probíhala anonymně.

Autoři do letošního ročníku soutěže poslali především pohádkové náměty, často původní, méně často na motivy klasických pohádek či dětských příběhů publikovaných knižně. Objevila se také díla, která svou strukturou míří spíše k tvarům dramatické výchovy.

Porota hodnotila texty především s ohledem na možnosti jejich zpracování divadelními prostředky. Hleděla také na jazykovou stránku, na výstavbu příběhů nebo volbu tématu. V neposlední řadě posuzovala logickou přehlednost, kauzalitu děje a věrohodnost jednajících postav a jejich motivů.

Značná část soutěžních textů se potýká se schematičností, tezovitostí, doslovností a poučováním. Potenciálnímu divákovi se tak zužuje prostor pro objevování příběhu a projekci vlastních zkušeností do děje. Autoři často ve svých scénářích opomíjejí dramatické situace, uchylují se spíše k vyprávění a popisu, což není výhodné pro převod textů na jeviště. Pokud se dětem sdělují informace a nenabízejí se v konkrétním jednání v situacích, je pro diváky složitější najít si cestu k hlubšímu prožitku, vžít se do příběhu a nezůstat jen vnějšími pozorovateli. Uvedené slabiny přihlášených scénářů se bohužel v soutěži Oříšky pro Popelku objevují pravidelně. Obdobně problematická je jazyková úroveň textů – jako by autoři často rezignovali na jazykovou složku a jejich cílem bylo pouze „tak nějak“ převyprávět příběh či téma, které si zvolili.

Porota ve složení Kateřina Fixová, Pavlína Schejbalová a Zuzana Sikačová v letošním ročníku soutěže Oříšky pro Popelku bohužel nenašla scénář, na který by bylo možné upozornit jeho umístěním na jednu ze tří vítězných příček. Nad rámec propozic soutěže se ale rozhodla ocenit nehonorovaným čestným uznáním tři texty. Přestože si je porota vědoma řady problémů, které tyto scénáře mají, oceňuje dílčí zručnost, kterou jejich autoři projevili alespoň v jedné z výše zmiňovaných složek.

Čestná uznání soutěže Oříšky pro popelku 2023–2024 patří (řazeno abecedně podle názvů textů):

Vladimíru Kabrtovi za text Ema a tajemný svět

Text Ema a tajemný svět nepřichází s vyloženě originálním námětem, autor však vnímá jeho silný emoční potenciál a snaží se jej reflektovat i výběrem jazykových prostředků.

Přestože scénář přináší prostor pro rozvoj divákovy fantazie i pro scénické řešení Čarosvěta, zůstává bohužel příliš uvězněný ve slovním vyprávění – jako by autor psal spíše rozhlasovou hru. Příběh samotný je zpočátku poměrně pečlivě budován, autor v něm vykresluje reálný i fantazijní svět. K zakončení načatého vyprávění však dochází na příliš krátké ploše, náhle a bez zjevné aktivity hlavní hrdinky Emy. V důsledku toho není jasné, jakou proměnou si hrdinka prošla, k jakému poznání a skrze jakou zkušenost došla. Vše je řečeno slovy a potenciální divák tak přichází o možnost hlubšího prožitku a pochopení Emina jednání.

Evě Bartoňové za text Chytří bratři

Text Chytří bratři odkazuje na jistou jevištní zkušenost autorky a počítá s možnostmi a prostředky tradičního interpretačního činoherního divadla. Je patrné, že autorka ví, jak funguje dramatická situace, umí napsat dialog i ve slušné jazykové kvalitě, děj je sevřený mezi několika postavami (zvláště vyniká postava „sboru“ – sousedek, vesnických drben). Ve scénáři je zřejmá autorská ruka zkušeného inscenátora. Z dramaturgického hlediska porota také oceňuje, že si autorka pro svou hru vybrala motivy klasických literárních předloh nesporné a nadčasové kvality spisovatelky Boženy Němcové.

Text Chytří bratři se na druhé straně potýká s problémy, které jsou podle názoru poroty odstranitelné pouze promyšlenými a důslednými zásahy a změnami. Jde zejména o to, zda příběh skutečně nabízí konflikt dobra se zlem, jak se v pohádce klasického typu očekává. Dalším úskalím textu jsou postavy, s nimiž by se dětský divák mohl jednoduše ztotožnit a které mají srozumitelné a uvěřitelné motivace pro své jednání. Uvedené problémy brání inscenování textu coby přehledného příběhu s nosným tématem a jasným poselstvím.

Jakubu Tomešovi za text Žolík

Text Žolík kombinuje pomyslnou karetní hru s příběhem obyčejného kluka, kterému nic nevychází a cítí se být osamělý. Scénář stylizovaně a ve zkratce zpracovává různé prožitky, s nimiž mohou mít děti vlastní zkušenost. Autor text nestaví jako klasickou divadelní hru, vychází spíše z principů dramatické výchovy a práce v dětských kolektivech. Vrství na sebe v podstatě izolované situace a stereotypní jednání a prokládá je druhým plánem, který prostřednictvím postavy černé Petry ozřejmuje širší souvislosti a pochybnosti hlavního hrdiny.

Schematičnost jednotlivých situací sice může napomáhat rychlému zobrazení problémů ústřední postavy, zároveň vzbuzuje otázky, jestli tato klišé diváci přijmou. Obdobně problematické jsou zvolené jazykové prostředky, které čerpají z různých inspiračních zdrojů a jsou nesourodé. Podobně roztěkaně se autor pohybuje mezi žánry, které pro svůj text a jeho jednotlivé pasáže využívá. I přes zmíněné problémy však naděje vyjádřená v závěru scénáře může divákům nabídnout určitou katarzi.